Založit webové stránky nebo eShop

Team Hlavica

Team Hlavica - reportáž ze začátku roku 2012 publikovaná v časopise Letu Zdar.

Autor: Otakar Mazur

 

Rok se nachýlil ke svému konci a jak už to mezi námi holubáři bývá bilancujeme, porovnáváme výsledky naší oblasti s ostatními. Přemýšlíme o posilách, zda by nám nepomohl ten či onen kmen nebo nějaký jiný vyjímečný závodník. Při tomto přemítání jsme si s kolegy vzpomněli na několik dražeb a jmen, která výrazně ovlivnila výběr posil holubníků jak v Čechách na Moravě i na Slovensku. Vždyť dříve nemít v chovu holuby od pana Pomla, v dnešní době  Venstry, Bosua, Koopmana,  Vandenabeeleho, Kolbla, Prange, SG Jung atd.vyvolávalo a vyvolává u mnohých pocit velkého deficitu.

 

A musím říct, že mnohdy oprávněně. Zároveň mne i ostatní však zajímaly výsledky těchto zvučných jmen a holubů a možnosti vyniknutí v tuzemské konkurenci. Při těchto debatách a otázkách, které neměly přímého adresáta mi můj kolega a dlouhodobý přítel v holubařině Josef Ciencala odvětil. „ A co takhle zeptat se osoby, která tyhlety holuby a mnohé jiné měla a má na holubníku.“ Tou osobou byl náš společný známý a přítel Rosťa Hlavica, momentálně známý jako specialista na závody s mladými holuby – to vše podtrženo i prvotřídními výsledky.

 

1. Mistr mladých chovatelů ČR do 18 let 2007 a 2010

1. Mistři a vicemistři holoubat OS Valašsko 2011 a 2010

1. Mistři a vicemistři holoubat OS Valašsko 2009 a 2008

2. a 5. Mistři holoubat ČR 2011

3. a 7. Mistři holoubat ČR 2010

 

 

Myšlenka byla výborná a tak jsem se ujal realizace. S Rosťou domluvil termín na jedno páteční odpoledne.

Počasí nám přálo a tak jsme s Pepíkem vyrazili do Valašských Příkazů, kde Rosťa bydlí a holubaří se svým synem Martinem. Pro cestu jsme využili možnost cestovat malebnými vesničkami v pomezí Slovenska i Valašska. Zajímavě působila scenérie, kdy na úpatí srázů stáli prodejci se zeleninou a jižním ovocem a za jejich zády chrlila sněhová děla na srázy technický sníh. Než jsme se nadáli vítala nás tabule Valašské Příkazy a v nich Rosťa Hlavica.

Holubník ve Valašských Příkazech

 

Mazur: Rosťo, přišli jsme tě navštívit a jako světoběžníka se zeptat na tvé osobní zkušenosti. Co letošní sezóna a vůbec co holubi.

 

Hlavica: Oto, jak víš holuby se synem chováme vcelku krátce. Zastávám však názor, že život plyne velmi rychle a pokud si chceš sáhnout na výsledky je třeba pracovat s tím nejlepším materiálem, při těch nejlepších podmínkách a pak možná přijde i to ostatní.

 

Mazur: Víš na počátku jsem s Pepou mluvil o tom, že v době minulé problesklo několik jmen a ta se stala doslova hitem.

 

Hlavica: V první řadě bych Tě rád upozornil, že ne jména, ale absolutně špičkové výsledky  těchto chovatelů spustily tu onu mánii. Zároveň však podotýkám, že nejenom u nás ale i v dalších zemích včetně západních a v dnešní době hlavně asijských se na ně velice dobře slyší.

 

Mazur: Vím že jsi začínal s holuby pana Ing. Vidholda a Vlada Sudora  a potom jsi se ubíral jiným – západním směrem.

 

Hlavica: Holubi Ing. Vidholda a Vlada Sudora byli dost dobří ale naše rozhodnutí padlo na možnost jít svým vlastním směrem, takže začaly návštěvy Holandsko a  Německo,  kde se nám zdálo, že  se v těchto vyspělých holubářských velmocích  nachází ten  pravý materiál, se kterým chceme dál pracovat.  

 

Mazur: Víš Rosťo, sleduji tvé webové stránky a nemůžu se ubránit dojmu, že tvé nákupy od těch špiček postrádají systém – vždyť dneska draze koupit a v krátké době,  tzn. bez vyzkoušení  prodat. Můžeš mi toto vysvětlit?

 

Hlavica: Pokusím se. Na počátku rozhovoru jsem ti řekl, že život je krátký. Pokusím se ti to demonstrovat na svém řemesle. Před několika lety jsme ve firmě koupili stroj, který nám hodně pomohl, ale na následujících veletrzích jsme objevovali jiné a z našeho pohledu lepší, výkonnější, všestrannější. Teď už znáš můj pohled ale přece jenom musím dodat že z každé posily která přijde  na náš holubník je odchováno vícero holoubat s nejméně  dvěmi partnerkami.

 

Mazur: Odpověď se mi zdá logická, zvlášť když je podtržena tak skvělými výsledky, nejen na místní úrovni, ale i na celostátní. Vždyť pět chovatelů včetně tebe se umístilo do republikové desítky v kategorii holoubat s tvými holuby. To už o něčem svědčí a třešničkou na dortu je – 1. Holoubě  České republiky, které je rovněž z 50 % tvojí krve a do 12. místa Olympijské kat. F máte další 4 holoubata.

 

Hlavica: Ano v roce 2011 jsme měli štěstí, ale šli jsme mu řádně naproti. Sezóna 2011 byla mimořádně těžká jednak z důvodu počasí, ale hlavně po stránce zdravotního stavu mláďat. Ani nám se určité zdravotní komplikace nevyhnuly. V týdnu, před posledním závodem jsme zaznamenali určitý pokles formy. Včasným zásahem proti holouběcí nemoci se stav začal zlepšovat. Přesto jsem šli do posledního závodu s obavami, ale výsledek byl více než překvapivý. Mláďata letěla fantastický závod a my mohli slavit titul.

Rosťa Hlavica a syn Aladina

 

Mazur: Jak se k takovým výsledkům dopracovat? Prozraď v kostce, jak svá mláďata připravuješ?

 

Hlavica: U mláďat je to stejné, jako u dětí, kdy jejich zdravotní stav se změní během hodiny a je jenom na chovateli, aby okamžitě zasáhl a to už je věc pozorovacího talentu. Co se týká zdravovědy, základ je provést 3 x vakcinaci proti pseudomoru, samozřejmostí je potlačení neštovic. Na ostatní nemoci, jako je trichomoniáza, kokcidióza atd. používáme přípravky od firmy DE WEERD a CHEVITA. Krmivo podáváme belgické - VANROBAEYS. Mláďata jsou vypouštěna k proletu 1x za den a trénink zpočátku provádíme pomocí praporu, později už trénují více jak hodinu bez nucení. Cvičné lety uskutečňujeme před zahájením závodů a to i 6x do vzdálenosti 50 km.

 

Mazur: Dostali jsem se tedy k závodům. Jak ty jako specialista na závody mláďat, by jsi postavil ideální závodní plán.

 

Hlavica: Jsem zastáncem vlastní přípravy a v současné době nasazuji své holuby až na první závod. Není to zcela ideální, ale nemohu jinak, když vidím, jak je auto přeplněné a ani mláďata některých chovatelů nejsou zrovna v ideálním zdravotním stavu, tak raději začnu až závodem. Snažím se tímto opatřením předcházet ve svém chovu zdravotním komplikacím. Ale zpět k otázce. Podle mě by byly ideální 4 nácviky ze vzdálenosti 50, 100, 120 a 150 km. Závody bych navrhl na 200, 250, 300, 350 a 400 km. Délka tratí je z toho důvodu, že do 250 km nelze určit kvalitu mláďat, protože tyto doletují v hejnu. Trend vyspělých chovatelských zemí, je ještě vyšší. Mláďata zde zvládají i tratě do 550 km. Dovolím si tvrdit, že ani já bych s tím neměl žádný problém. Samozřejmostí by bylo přijatelné počasí, protože i 100 km za špatného je boj o život. V Německu a ostatních vyspělých chovatelských zemích startéři zodpovídají za majetek, který jim všichni chovatelé svěřili, proto bych i u nás doporučil, aby startéři podepsali hmotné odpovědnosti za majetek nemalé hodnoty, který jsme jim všichni svěřili.

 

Mazur: Vím, že Vaše osobní přátelství s panem Jungem nebo s rodinou Luckingů opravdu velmi vysoce ovlivnilo Váš chov.


 

Team Jupid

Hlavica: Máš pravdu, měli jsme možnost sehnat poměrně slušný materiál, co je v současné době k mání. Máme zde potomky z „ Aladina“ „Amoriny“ a taky „Schellens“ a v současné době absolutní top 4 vnoučata z Lucky 848 de Rauw Sablon a taky potomky Dromera a Fredyho. Když tady hovoříme o příteli Jungovi, musím v této souvislosti vzpomenout na článek, který nedávno vyšel v časopise "Letu zdar." Článek měl v celku úspěch a tak tady musím čtenářům slíbit, že v některém jarním čísle vyjde ještě pokračování o tomto velmi úspěšném chovateli.

 

Mazur: Tyto holoubata a mnoho jiných skvělých holubů jsem měl u tebe možnost držet v ruce, proto mi nedá abych se nezeptal otázkou tzv. „na tělo“ a bude to určitě zajímat i čtenáře. Kolik stojí takoví holubi?!

 

Hlavica: I když se pasujeme do přátel výše zmiňovaných chovatelů, musíme respektovat to, že zájemců na tyto holuby je opravdu mnoho a pokud někoho skutečně zajímá cena není nic jednoduššího než si ji zjistit na dražbách na stránkách ww.pipa.be, kde se tito holubi sporadicky nabízejí.

 

Mazur: Zajímalo by mě a určitě i naše čtenáře, co je dle tebe páteří tvého holubníku?

Vnuci Lucky 848

Hlavica: Mnohokrát jsem zaslechl názor, že Hlavica na ty svoje sprintery, nebo jak my říkáme  kraťasy, potřebuje vítr v zádech a vymetenou oblohu. Tato informace je zcela mylná. V současné době se na našem holubníku nenachází holubi speciálně na krátké tratě. Základ tvoří holubi na tzv. jednodenní dlouhé závody (900 km) a na tom je to všechno postaveno. Viz. holuby "VAN ZOON" a linie holubů PILOT a BLAUWE DIAMANT, dále VAN LOON z linie POPPEL, KOOPMAN ze špičkové holubice FARAH DIBA, která byla 1.  ESO Holandska dlouhých tratí a jako poslední bych vzpomenul linie SCHELLENS s holuby NATIONAL a DE POOT. Nově jsem dovezli i posily na závody nad 1000 km z linie DE RAUWE - SABLON. Máme tady např. přímého bratra vítěze testovací stanice v Maďarsku holuba BALATON QUEEN a holuby z LUCKY 848, BAK 17 a vnučku FREDDYHO z holuba PROS  ROOSEN

 

Mazur: Co ty a dlouhé tratě?

 

Hlavica: V zásadě nemám nic proti dlouhým tratím, ale ne v této podobě v jaké v současné době létáme. Je nutné pro oblibu dálkových závodů něco udělat. Jsem ale rozhodně proti kupování procent v oblastech, kdy pro zvýšení počtu nasazených holubů hradí oblast náklady chovatelům za nasazeného holuba, a to je dle mého názoru špatně. Mě se například líbí model, který navrhl přítel Mácha a který nosím v hlavě už několik let. Určitě by to zvýšilo atraktivitu a to je přece náš cíl.

 

Mazur: Při různých debatách jsem se v souvislosti s tebou setkal s dotazem, kdy ty, jako chovatel, prokážeš kvality svých holubů na závodech starých. Převládá totiž názor, že ty, jako specialista na mláďata, by jsi těžko obhajoval své pozice a proto se závodů starých holubů neúčastníš. Dotaz tedy zní: co ty a závody starých holubů?

Hlavica: Ani nevíš jakou jsi mi udělal touto otázkou radost, protože i ke mně se tyto úvahy dostaly a já jsem rád, že mohu uvést věci na pravou míru. Moje životní krédo zní: "Buď dělej věci naplno nebo se na ně vykašli". A tady hledejme odpověď. Ještě nejsem tak starý, abych mohl být v důchodu a věnovat veškerý volný čas holubům. Mé současné zaměstnání mně zabírá hodně času, ale je to moje živobytí a holubi jsou pouze koníček. To je jedna z podstatných příčin mého nezávodění. Sezóna je dlouhá a nešlo by ji z mého hlediska dělat naplno. Při pohledu na popřední chovatele jednotlivých oblastí je drtivá většina buďto v důchodu a nebo chovatelů, kteří si mohou svůj čas podřídit potřebám svých miláčků. Tím se nechci nikoho dotknout, ale tak tomu skutečně je. Všude v rozvinutých holubářských zemích jsou z různých důvodů specialisté na různé typy tratí. Hodně chovatelů se tam věnuje závodům mláďat, mimochodem velmi populárních. V mém případě se jedná o 5 tratí a ty se mi i při zaměstnání daří zvládat a myslím, že vcelku dobře. Není ani úplně pravda, že bych se závodům starých nezúčastnil. Mám v zásobě 15 ročáků, kteří působí jako chůvy a ty jsem v roce 2011 nasadil na 3 závody z přirozené metody a výsledky byly víc než dobré, což si můžete prohlédnout v závodních výsledcích OS VALAŠSKO. Závěrem bych chtěl říct, že nechápu, proč je mi neustále podsouvána myšlenka, kdy začnu závodit se starými holuby. Mně se závody mláďat líbí a plně mě chovatelsky uspokojují. Chtěl bych se jim věnovat i v budoucnu. Já taky nikomu nevnucuji názor, že je lepší létat dlouhé tratě nebo krátké a taky si nenechám vnucovat názor, že závodění s mláďaty není plnohodnotné. Já si myslím, že tyto závody mají své kouzlo a proto jim zůstanu věrný.

 

 

 

 Takto obohaceni myšlenkami našeho kolegy jsme přemýšleli o cestě domů, ale to nás již Rosťa  zval do holubářské místnosti, kde vzápětí dorazil i majitel testovací stanice TATRA DERBY Peter Haraga s kolegou. Rozhovor dále plynul a nabýval na intenzitě. Bohužel v nejlepším  je třeba přestat a proto i my s Pepíkem Ciencalou jsme se začali loučit. V tom ke mě přistoupil mladší z dvojice Martin Hlavica a podával mi krabičku s holubem. Musel jsem v dané chvíli vypadat komicky jak moje mysl lustrovala obsah mé peněženky. To už mi však Rosťa klepal po ramenou se slovy klidně dýchej,  to máš od nás jako dárek . Všichni propukli včetně mě v srdečný smích.


Rosťa Hlavica a Josef Cienciala.

 

Co říci závěrem. Byl to opravdový zážitek  vidět a mít v ruce jedny z nejlepších holubů současné doby.

A přesto ze mě nevymizel pocit a zde budu citovat jiného kolegu a přítele pana Rodra – dobrý materiál je velmi významnou, ale pouze jedinou nohou u stolu. To ostatní má společné jmenovatele – práci, píli odříkání a zase práci.

Tímto přeji všem chovatelům mnoho úspěchů  sportovního vyžití,  zdraví a štěstí v sezóně 2012.

 

 

 

 

TOPlist